Žijeme ve světě, který je řízen časem hodin. Hodin náramkových, hodin v telefonu, hodin na ulici, prostě hodin kolem nás. Čas zrychluje naše životní tempo. Jelikož času nestačíme, my zrychlujeme ještě více a vedeme nerovný boj s časem. Ten však nad námi stále vyhrává. A nám už pak nezbývá čas na život, na nás. Zapomínáme se zastavit, rozhlédnout, zasnít. Ztrácíme schopnost představovat si, vymýšlet si. Možná trochu přehánět, až se nám od pusy práší.
Říká se tomu prášilovství. Kdo z nás se umí povznést nad všední každodenní maličkosti, o kterých myslíme, že jsou důležité? Trošičku si zaprášit a podívat se tak do země, kde čas hraje roli jenom relativní. Kde sny a fantazie dokáží dát našemu životu smysl. Kde umění ve všech jeho podobách dělá lidi lepšími. Kdo si dokáže dát rande s takovou múzou a nechá se zulíbat až k nevědomí? Komu se poštěstí, že potká v životě takového Barona Prášila, který svými historkami poučí, pobaví a pohladí?
Děti při svých hrách jsou takovými Prášily. Dokáží si vymyslet nejneuvěřitelnější věci. To jenom my dospělí z nich to prášilovství nakonec důsledně vytlučeme. Přizpůsobíme je k obrazu doby.
Ale proč bychom to nemohli změnit? Proč je nenechat být těmito Barony Prášily i když vyrostou? Proč nezůstaneme sami těmito Barony Prášily? Vždyť tito Prášilové díky svým vizím nakonec měnily dějiny.
Pokud se nám v našem novém projektu s názvem Baron Prášil podaří vtáhnout vás do tohoto světa, budem rádi. Pokud vydržíte až do konce a ještě chvíli potom o tom budete přemýšlet, budeme poctěni. A pokud objevíte někde v sobě svého Barona Prášila, budete poctěni a potěšeni sami.
Náš čas je jenom náš.
Veronika Chlupová