Baron Prášil v Brně

Na ZUŠ Veveří se uvádění muzikálů stává již tradicí: daří se jim tak skvěle propojit práci všech čtyř vyučovaných oborů- hudebního, tanečního , výtvarného a dramatického. Je to úkol nadmíru náročný, jak co do vlastní náplně práce, tak i co do časového uspořádání, ale zřejmě na ZUŠ Veveří má tato myšlenka velmi výživnou půdu.

Muzikál Baron Prášil ( už třetí nastudovaný v pořadí ) autorů Jiřího Levíčka ( hudba ) a Aleše Kučery ( scénář, texty písní, režie), který měl premiéru 2. prosince v G-Studiu na brněnské Kounicově ulici, nás zavedl do světa fantazie a snění, jak ani u Barona Prášila není jinak možné. Autoři scénáře ( podílela se na něm i Veronika Chlupová, která navrhla scénu a kostýmy ), vycházející z faktického literárního podkladu Barona Prášila- návštěvy podivuhodných cizích zemí, let na dělové kouli atd.- neváhali propojit text aktuálními momenty našeho současného života; že tak činili vtipně, dokazovala reakce publika. Velmi zajímavým prvkem bylo i ztvárnění samotného Barona Prášila, který se objevil jako „tojjediný“ v postavě sedmileté dívenky a dvou dospělých protagonistů, dívky a chlapce, všichni tři pak svými dialogy posouvali děj kupředu. Tím dospělým Baronem Prášilem byl už zkušený Václav Dvořák, který má za sebou nejen řadu rolí, ale uspěl už i jako režisér, velmi dobře herecky a pěvecky působila jeho partnerka Veronika Chlupová ( už tu o ní byla řeč) a sympatie všech si získal „ nejmenší Baron Prášil“, Týnka Kučerová, svým projevem hereckým, tanečním i pěveckým, skvělou pamětí i neuvěřitelnou výdrží- je na jevišti prakticky po celou dobu představení. Ale výborní byli i další sólisté, třeba Kapitán Jany Filové, nebo Veronika Žďárková, která se představila v několika rolích, i Iveta Baráková neodolatelně koktající (v intencích role!) i celý soubor v dobře sehraných tanečních kreacích (choreografie Eva Kučerová) a pěveckých výstupech- sbormistři Marie Velebová a Gabriela Tesaříková.

Levíčkova hudba, zdůrazňující přirozeně rytmus doby, ale současně velmi melodická, je blízká mladé generaci a byla jí proto také s pochopením interpretována. Tady dlužno říct, že nastudování celého představení po stránce hudební bylo ve zkušených rukou Jiřího Chlebníčka.

Věra Lejsková